User:Juan de Vojníkov/Blog/2008-05-25
Když jsem byl malý, vyrůstal jsem s babičkou na venkově. Vždy když jsem vstal vylezl z postele, šel jsem si umýt obličej a babička mi vždy říkávala: „rozhoď peřiny“. Tak jsem je rozhodil a po nějaké době většinou následovalo to, že jsem si ustlal postel nebo šly peřiny ven na vzduch a na sluníčko a stlalo se až když se dávali dovnitř. Peřiny to byly opravdu péřové. Na zimu jsem měl ohromný polštář a ohromnou peřinu, kde když se peří dostalo do jedné poloviny, tak jsem ji nemohl ani unést. V létě jsme měli polštář a peřinu, které se říkalo deka, protože byla tenčí. Byla také z peří, ale byla nějak prošitá takže to peří nemohlo spadat na jednu stranu, ale bylo rovnoměrně rozprostřeno. Vše bylo povlečeno plátěným povlečením a i prostěradlo bylo plátěné. Matrace povětšinou molitanová.
Teď se na venkov někdy vracím. Je ale pravda, že přes tolik let výuky, jsem si nějak neuvykl rozhazovat a stlát. Nicméně i na druhou stranu je fakt, že v rozhozeném a ustlaném se spí daleko lépe, než v nerozhozeném. Spí se v tom lépe, protože to působí svěže a načechrané. Naopak když člověk ulehá do peřiny a na polštář které jsou tak jak ráno zůstaly tak je to takové divné - polštář je tvrdý apod.
Teď spím na matracích slaměných - představte si kam jsem to dotáhl. Na tom mám bílé plátěné povlečení. Peřina i polštář jsou lehčí, ale asi stále pérové. Někdy se rozhazuji, ale většinou ne. Teď tak přemýšlím nad tím, proč rozhazovat?
Je jasné, že v rozhozeném se nám spí lépe protože je to načechrané. Ale je to jediný důvod? Někteří lidé dbají úzkostlivě až excesivně o svojí hygienu. Přitom ale netuší, že jsou všude vystaveni milionům mikroorganismů, hlavně bakteriím. Musím říct, že vždy když večer ulehám do postele tak je studená a je člověku zima. Na tomto místě musím dodat, že jsme nikdy v ložnici netopili (nebo jen mírně) a tak i já spím v místech bez topení. Většinou když tak vlezu pod peřinu, tak je zima, proto se snažím zachrout a rychle usnout. Dost také pomáhá, když má člověk před tím šanci ohřát své tělo buď koupelí, nebo u kamen. Samozřejmě teď nehovořím o extrémech léta a zimy. Tak tedy ulehám do víceméně chladné postele a ráno když vstávám, tak se mi zas naopak nechce ven. Protože je v posteli teploučko a okolí je chladné. Jsou i vyjímky, že je člověku celý den zima - ale to bych spojoval, z porušenou termoregulací v důsledku změny biorytmu, nebo oslabení organizmu. A tak si říkám, se zvyšující teplotou roste činností mikroorganizmů, hlavně množení. V momentě kdy opustím postel a rozhodím jí, tak zastavím nárůst teploty, která naopak začne padat dolů. Navíc samotném rozhozením, jistě "odlítnou" miliony mikrů do okolního prostředí a i já si jich pár "melounů" odnesu na svém těle. Když ale postel nerozhodím, tak chladne déle. Co se děje při ochlazování prostředí? Jedním z procesů je zmenšování množství mikrů, tedy odumírání. Nárůst a útlum mikroorganizmů souvisí s metabolismem. A co asi ty mikry ve vaší posteli jedí. Navíc je to pro ně dost suché prostředí, na to aby mohli něco přijímat lehce. Co se ale stane, když dojde k prudkému snížení teploty v procesu množení a přetrhání vazeb. Ano! Pochopili jste správně. Snažím se najít odpověď na otázku proč je rozhazování a stlaní postele lepší a odpověď spojit s mikrobiologií.
Poznámky
[edit]- slova (tedy co máme na Wikislovníku):
- pojmy (tedy co máme na Wikipedii):
- akce:
- bylo by zajímavé provést mikrobiologický rozbor na počet mikroorganizmů v jednotlivých fázích v té postely
- taky by bylo zajímavé určit složení těchto kolonií